Roku 1836 koupil v Kolíně Jan Šleitr, hospodský z Chotusic, domek č.p. 15 a zařídil ho jako hostinec s názvem „u Šleitrů". V tomto hostinci vznikla před rokem 1869 tak zvaná „stolní vlastenecko dobročinná společnost". 7. listopadu 1873, vznikla společnost, jejiž název byl „Svobodná obec baráčníků".
Jméno vzniklo od názvu hostince, kterému se lidově říkalo „Baráček", znamená to, že baráčníci nejsou společností lidí, kteří by museli vlastnit jakýkoliv barák, ale sdružením lidí, mající vztah k myšlence zrozené v „Baráčku" - to jest hostinci „u Šleitrů". Dalším omylem je tvrzení, že baráčníky založil Josef Barák, český vlastenec doby obrozenecké. Baráčníci s ním nemají nic společného, nanejvýš to, že se ukázali být dobrými vlastenci podobně jako on. Hlavní podíl na založení baráčnické obce se přičítá Vilému Jindřichu Jankemu, který také požádal o úřední povolení k činnosti spolkové. Toto povolení obdrželi baráčníci v roce 1874.
Později předložené regule (neboli stanovy), byly c.k. místodržitelstvím v Praze výnosem č. 131197 ze dne 26. srpna 1895 schváleny. Byly tak pečlivě zpracovány, že pouze s malými úpravami platí dodnes, a jejich platnost byla potvrzena v roce 1990. Veleobec sdružených obcí baráčníků v roce 1992 navrhla změnu regulí, kterou ministerstvo vnitra 7. dubna 1992 vzalo pod čj. VPS/1-1187/90-R na vědomí.
Baráčnická myšlenka získala brzy své příznivce i za hranicemi města Kolína.Toto hnutí bylo tak silné, že se postupně rozšířilo téměř do celých Čech. Na přelomu století přicházejí zprávy o založení baráčnických obcí ve Vídni i ve Spojených státech amerických.
Od samého počátku se jednalo o spolek nepolitický, složený ze všech tříd obyvatelstva, který pomáhal nejen svým členům, ale mnoha dary širokému okolí, hlavně „Ústřední matici školské" a Národní jednotě pošumavské. Peníze na tyto dary získávali členové podle svých možností, pořádáním zábav, plesů, ale i sbírek.
Roku 1895 bylo vytvořeno všebaráčnické ústředí s názvem „Veleobec baráčníků pro země koruny české" (úřední povolení 19. 3. 1897 pod č.j. 5291-1897-35475). V roce 1906 pracovalo pod Veleobcí již šest žup
Na základě povolení místodržitelství v Praze dne 13. června 1906 byla ustavena V. župa českých baráčníků a 16. července 1906 proběhlo v Mnichově Hradišti v hostinci „U hroznu" první její zasedání za účasti všech pěti obcí a sousedů z Bukovna. Župa přijala název po českém šlechtici Václavu Budovci z Budova.
V dalších letech 20. století se pak V. župa rozrostla o desítky dalších obcí nejen
v Pojizeří, Liberecku, Jablonecku, Českolipsku, ale i v Rumburku. Postupně
k župě přibyly další baráčnické obce a výrazně vzrostl i počet členů, kterých má nyní 5 župa
2.130 a je největší župou pracující pod Veleobcí sdružených obcí baráčníků se sídlem v Praze.
V současné době má české baráčnictvo 22 žup, 6 obcí bez župy a celkově kolem 9.000 členů.
V roce 1897 (1. srpna) začala Veleobec vydávat časopis „Český baráčník", který
byl z počátku třikrát zastaven jen pro to, že nepíše o politice, ale nabádá své členy
k vlastenectví. Název časopisu byl několikrát měněn a již více jak dvacet let se jmenuje
„Zpravodaj Veleobce sdružených obcí baráčníků v Praze".
Kolínští baráčníci ihned po svém založení přistoupili k vytvoření svého spolkového kroje podle vzoru staročeského kabátce. Dnes baráčníci udržují a používají tyto druhy krojů: původní lidový kroj, jaký se zachoval v jednotlivých oblastech Cech, Moravy a Slovenska, například - kroj středočeský, chodský, mladoboleslavský, kyjovský, piešťanský a mnoho dalších. Druhým typem kroje je kroj spolkový, tzv. „Mařenka", jeho předlohou bylo oblečení Mařenky ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Třetím typem kroje je kroj pracovní - „svéráz", pro muže bílá košile vyšívaná v národních barvách podle předepsaného vzoru, s červenou stuhou místo kravaty, tmavé kalhoty a na hlavě baráčnická čapka s pérem. Pro ženy bílá halenka vyšitá též v národních barvách, tmavá sukně, tělové punčochy a černé střevíce.
Teprve počátkem 20. století se v obcích do práce zapojují i tetičky. Do té doby byl spolek výhradně mužskou záležitostí. Členové baráčnických obcí (žup) se scházejí na vlastní rychtě, pokud ji nemají, tak ve vhodných místnostech. Velký důraz je kladen zejména na vzájemnou úctu, družnost a dodržování spolkových regulí. Baráčníci se vzájemně oslovují „tetičko" - „sousede". I pojmenování jednotlivých činovníků je rozdílné, to převzali baráčníci z názvů činovníků městské a venkovské správy v českých zemích před rokem 1848. A přispívají velkou měrou k tomu, že tato pojmenování neupadla v zapomnění. V čele obce, župy i Veleobce je rychtář (předseda), o písemnou agendu se stará syndik (jednatel), o peníze berní (pokladník), pantatínek (soused, který má jako jediný právo napomenout i rychtáře), panímaminka (tetička, která se stará o kroje), švandymistr (soused, který se stará o pořádání zábav a vůbec všeho veselí), slídil účtů, vzdělavatel, kronikář, praporečnik a podle potřeby další. Mají i vlastní služebníky - ponocného, drába.
Převzato z https://www.baracnici.qsh.cz/